Dějiny

Za horou sněžnou, za sopkou v lávě,

gladiátoři smáčí svá těla v krvavé slávě.

Panovník zalíbeně hledí na spocená těla,

v jeho paláci modlí se zaň věrná žena....

Odsuzuje boj, hříchy a upadá v mdloby,

bohužel, toto je znak římské doby...

Bez slitování a bez zbytečný slz,

propíchne jeden druhého skrz na skrz.

Tambuři na povel zahrají vítězi válečnou sonátu,

koloseum ožije- něco jako volby v senátu...

Nikdo neví kdo je tady a kdo tam,

hlavně velký plat a být chvíli sám!

Po boji ve volbách nabrousit zuby a chvíli klid,

to krásný život, nedělat nic a za naše prachy žít!

Za horou sněžnou, za sopkou v lávě,

už konečně máme vládu-třikrát v bouři slávě!